Oficiální stránky obce Strážovice

\"A\" mužstvo

 

zapas.jpg

 

Sezóna 2005/06

 

V této sezóně lze nalézt poslední stopu mládežnické kopané v obci Strážovice, kdy družstvo přípravky pod vedením Pavla Valy a Ladislava Rauše obsadilo 10. místo v okresním přeboru skupiny B se ziskem 3 bodů při skóre 12:154.

 

Pokud jde o mužstvo mužů, znamenala tato sezóna konec účinkování Sokola Strážovice v okresním přeboru a to po 4 letech. Třinácté, předposlední místo se ziskem 24 bodů při skóre 34:61 znamenalo sestup do III. třídy. Nejlepším střelcem týmu byl Petr Pelikán s 13 brankami, dalších pět střelců zaznamenalo po třech gólech.

 

 

Sezóna 2006/07

 

Mužstvo pokračuje ve 3. třídě i nadále pod vedením trenéra Miroslava Šimečka. Umístilo se na 6. místě se ziskem 40 bodů a skóre 39:39. Nejlepšími střelci byli Ondřej Vymazal (14) a Petr Pelikán (7).

 

 

Sezóna 2007/08

 

V tomto ročníku zopakoval Sokol Strážovice umístění z předchozí sezóny čili 6. místo, na nějž tentokrát stačilo 43 bodů a skóre 52:33. Své střelecké vlohy opět prokázali O. Vymazal (13) a Petr Pelikán (8), k nimž se ještě přidal Radek Kolaja (8). V druhé polovině sezóny se v klubu poprvé objevuje Jan Beker, velezkušený hráč se zkušenostmi z vyšších soutěží. Jeho počátečním příspěvkem coby ofenzivního hráče byly 4 góly.

 

 

Sezóna 2008/09

 

Ve vedení týmu došlo před touto sezónou k jedné podstatné změně. Po několika letech ve funkci hlavního trenéra skončil pan M. Šimeček, který si dle svého vyjádření potřeboval od fotbalu už trochu odpočinout. Mužstvo jako hlavní trenér převzal Petr Markus po dohodě a jmenování výborem, ale zároveň byl v případě potřeby kdykoliv připraven pomoci jako aktivní hráč v poli. Asistentem i nadále zůstal Zbyněk Válka.

Před sezónou jsme sehráli několik přípravných zápasů. Nejprve jsme v rámci „mezinárodní“ přípravy zajeli k přátelskému utkání k našim sousedům na Slovensko do vesničky Osuské, s níž má naše obec družbu. Původně se mělo jednat o malý turnaj, ale protože dva z původně přihlášených účastníků museli účast odříct, scvrklo se to pouze na přípravné utkání mezi námi a týmem domácích. Utkání skončilo naším jednoznačným vítězstvím 7:0. Jako takové doplňkové utkání byl poté sehrán zápas mezi starou gardou domácích a naším silně kombinovaným mužstvem složeným z trenérů (jak končícího M. Šimečka, tak trenérů současných), našeho pomezního a hráčů mladších ročníků. I toto utkání jsme vyhráli, tentokrát 1:0. Dále byl v rámci přípravy sehrán pohárový turnaj v Nenkovicích, na němž jsme obsadili 2. místo po finálové prohře 3:4 s týmem Hradiště pod Vrátnom ze Slovenska. Poslední přípravné utkání jsme vyhráli 2:1 v Bukovanech.

Pokud jde o kádr, tak jádro zůstalo v podstatě stejné až na pár kosmetických změn, které vedly ke zkvalitnění stávajícího týmu. Hostování u nás o půl roku prodloužil Jan Beker, s nímž jsme se také dohodli na dalším působení, které se pak změnilo v přestup. V průběhu podzimu, v jeho půlce, se nám podařilo z Bukovan získat na celou sezónu na hostování hráče Romana Jelínka na post stopera.

Po podzimu nám patřilo 3. místo s nevelkou ztrátou na vedoucí duo Sobůlky a Ždánice. Na úplný závěr podzimu jsme ještě sehráli přátelské utkání na umělé trávě v Líšni, kde jsme i ve značně obměněné sestavě vyhráli 3:2.

Před jarní sezónou jsme sehráli 2 přípravné zápasy. První na škváře v Dubňanech, kde jsme podlehli místnímu B-týmu 2:3, a druhý na umělce v Šardicích, kde jsme podlehli kombinovanému týmu Svatobořic 3:4. Co se kádru týče, tak jedinou změnou byl příchod zkušeného Marka Macourka ze Ždánic na hostování do konce sezóny. Působení dalšího zkušeného hráče, Jana Bekera, jsme po dohodě s ním a Šardicemi přeměnili z hostování na přestup.

I když jarní část sezóny již nebyla tak vydařená jako ta podzimní, myslím, že s konečným umístěním, kdy cílem bylo skončit do 3. místa, může panovat spokojenost. Výsledkem tedy bylo 3. místo se ziskem 50 bodů a skóre 63:30, což byl jeden z našich nejlepších výsledků ve 3. třídě za poslední roky. Takže lze říct, že první rok pod vedením nového tandemu Markus-Válka dopadl až nad očekávání dobře. Nejlepšími střelci byli Vymazal (17), Beker (13), Kolaja R. (10), Pelikán Pe. (8) a Macourek (4).

 

 

Sezóna 2009/10

 

V přípravě na sezónu jsme odehráli 2 turnaje. 1 v Nenkovicích, kde jsme po finálové výhře 1:0 nad celkem domácích obsadili 1. místo. Druhý turnaj byl na Slovensku v Osuském, kde jsme skončili druzí. Doma jsme ještě sehráli přípravu s dubňanským béčkem s výsledkem 1:1.

Také v kádru došlo k menším úpravám. Prodloužilo se hostování M. Macourka na celou sezónu a R. Jelínka do konce podzimu. Krom toho se na půlroční hostování přivedli 3 mladí hráči ze Ždánic, z nichž se hlavně Milan Kotík osvědčil jako největší přínos.

Podzim nám opět vyšel a výsledkem bylo pěkné 3. místo ve vzácně vyrovnaném čele tabulky, kde hned tři týmy (Strážovice, Sobůlky a Dol. Bojanovice) získaly shodný počet 30 bodů.

Před jarní sezónou jsme sehráli tři kvalitní přípravné zápasy na nově vybudované umělé trávě v Kyjově u sila. Tento areál skýtá veškeré zázemí potřebné k odehrání kvalitních zápasů na dobře připraveném povrchu v zimním přípravném období, o čemž se nám a také ostatním týmům na našem okrese mohlo v minulosti jen zdát (zápasy na škváře jsou již minulostí, bohudík). Postupně jsme narazili na Žarošice, které jsme porazili 2:0. Pak jsme porazili 3:2 Nesovice a nakonec jsme podlehli 0:2 Ždánicím.

Pokud jde o kádr, na hostování do Lovčic odešel Jan Beker. Jak se ovšem později v průběhu sezóny ukázalo, jeho nepřítomnost na hřišti byla víc než citelná, což se pak projevilo i v konečném bodovém součtu v porovnání s podzimem, kdy na jaře jsme uhráli o 15 bodů méně, čehož výsledkem bylo nakonec 4. místo se ziskem 45 bodů a skóre 53:31. Nejlepšími střelci byli Vymazal (12), Pelikán Pe. (10), Macourek (7) a Beker (6 po podzimu).

sestava.jpg

 

Sezóna 2010/11

 

V podzimní části sezóny 2010/11 došlo k několika změnám jak v realizačním týmu, tak v hráčském kádru. Tou nejpodstatnější je změna na postu trenéra, kdy se z osobních a pracovních důvodů rozhodl skončit dosavadní trenér P. Markus (s tím, že ještě rád vypomůže jako hráč), a taktovku jsem po něm převzal já, když doposud jsem mu byl k dispozici jako asistent. Jelikož se do toho nikomu jinému nechtělo (možná věděli, proč), tak jsem do toho šel, aby to fungování mělo nějakou návaznost. Nebyla to zase až tak velká změna, protože zkušenosti jsem získával jak po boku Miroslava Šimečka, tak P. Markusa a u týmu jsem působil už dost dlouhou dobu. Jako asistent se mi v rámci možností snaží pomáhat Pavel Svoboda.

Pokud jde o hráče, tak R. Jelínek se k nám, opět na hostování, připojil až v průběhu sezóny. Jednak měl ještě 2 utkání stop a pak se kvůli zdravotním problémům rozehrával chvíli v Bukovanech, jejichž byl hráčem. S aktivní kariérou v podstatě skončil R. Kolaja, který nám byl dlouho oporou (v poslední době se snažil hlavně vypomáhat v rámci možností). Na hostování na půl roku se podařilo získat brankáře Honzu Vlacha, který je hráčem Vlkoše. Myslím, že to nebyl špatný krok, protože s Petrem Kolajou se dobře doplňovali. Osobně si troufám tvrdit, že to byla nejvyrovnanější a nejlepší brankářská dvojice v naší soutěži. Další výraznou posilou měl být Emil Novotný, jehož se mi po letech nečinnosti podařilo vytáhnout z Rakouska. Je to velezkušený hráč se zkušenostmi z ligových soutěží, který měl pomoct při organizaci a usměrňování hry. Smůla byla v tom, že nastoupil k jedinému utkání s Terezínem, kde se zranil a skončila pro něj sezóna. Díky vleklým a přetrvávajícím zdravotním problémům ukončil svoji sportovní kariéru. Když už jsem tu mluvil o zraněních, tak ta nás k naší smůle provázela skoro celý podzim. Ať už to byla mnohá krátkodobá nebo dlouhodobá zranění jako v případě Pav. Pelikána nebo A. Jirouska. Takže se mi nejednou stalo, že mi z těchto a jiných důvodů chybělo někdy 5 až 7 hráčů, kteří by jindy mohli bez problémů nastoupit a odvést odpovídající výkon.

V přípravě jsme odehráli v podstatě 2 turnaje. 1 pohárový v Nenkovicích, kde jsme po výhře 1:0 nad slovenským celkem Hradiště pod Vrátnom, podlehli ve finále domácím 3:5 a obsadili tak 2. místo. Druhý turnaj jsme odehráli v rámci oslav 70 let kopané u nás a po výhře nad hosty ze slovenského Osuského 4:1 a remíze 2:2 s Nenkovicemi jsme díky lepšímu skóre obsadili 1. místo právě před Nenkovicemi. Mezitím jsme odehráli ještě přípravu ve Ždánicích, kde jsme porazili kombinovaný tým domácích 3:1, a v Moravanech, kde jsme podlehli přednímu celku z OP 0:4 (0:0), ale nutno podotknout, že zde byla sestava silně kombinovaná a dokázali jsme aspoň trochu držet krok pouze 1. půlku.

Podzim jsme sice zahájili celkem nečekanou výhrou 3:1 v Šardicích (kde zářil především náš do té doby elitní útočník O. Vymazal) a zakončili domácí výhrou 1:0 nad stejným soupeřem, ale celkově se nejednalo o příliš povedenou půlku sezóny, protože se začala pomalu projevovat krize, která měla své počátky již na jaře 2010, a čekalo nás ještě hodně práce, abychom tuto sezónu zachránili a zachovali tak pro Strážovice 3. třídu. Celkem je tedy třeba přiznat, že podzim se nám absolutně nepovedl a že jsme museli slevit z toho, na co jsme tu byli zvyklí, hlavně teda fotbalová veřejnost. Ovšem všechno je to výsledek a následek něčeho (stárnoucí generace hráčů, nedostatečná mládežnická základna atd.) a tak trochu se to dalo očekávat (dřív nebo později). Po plodných letech prostě zákonitě přišlo horší období. Nehledám žádné výmluvy, ale důvody, proč tomu tak bylo, jsem tu už docela podrobně rozvedl. Výsledkem předchozího je následující bilance: 10. místo se ziskem 14 bodů a skóre 12:20. O pouhých 12 branek se podělili tito střelci: Vymazal 6, Pelikán Petr, Macourek, Chytil Michal, Kotík, Ždánský, Markus 1.

Při přípravě na jarní část sezóny odstartovalo fotbalové mužstvo na konci ledna (přesně od 29. ledna do 20. března) sérii přípravných utkání v rámci zimního turnaje na umělé trávě v Kyjově. Mužstvo sehrálo sedm zápasů s bilancí dvě výhry, dvě remízy a tři prohry. Jednalo se o přípravu veskrze kvalitní, jelikož jsme se utkali nejen s týmy na stejné úrovni, ale rovněž s týmy hrajícími o úroveň výš. Menší kaňkou budiž fakt, že ne vždy se mužstvo sešlo v ideálním složení, v němž mělo nastupovat v jarní části sezóny, takže i kvalita předváděné hry v jednotlivých utkáních se tím pádem značně lišila.

Jarní sezóna soutěžního ročníku 2010/11 začala 3. dubna utkáním v Prušánkách a skončila 18. června zápasem v Dubňanech s místním B-týmem. Celou soutěž zakončilo mužstvo Sokola Strážovice s bilancí 6 výher, 6 remíz a 14 porážek, což v konečném součtu znamenalo 11. místo se ziskem 24 bodů při skóre 29:65. To samo o sobě sice značilo záchranu v okresní soutěži III. třídy skupiny A, ale na druhou stranu to byl ústup z předních pozic, které náš oddíl zastával v letech minulých. Příčiny tohoto propadu by byly na hlubší analýzu, ale vše podstatné, co souvisí s tímto problémem, jsem zmínil již výše. Fatální pro útočnou hru týmu byla neúčast našeho momentálně nejlepšího útočníka a střelce Ondry Vymazala, který od jara 2011 laboruje s nepříjemným a nečitelným zraněním. Střelecká bilance na konci ročníku 2010/11 byla následující: Vymazal (hrál pouze podzim) a Jelínek 6, Markus 4, Beker 3 (předčasně ukončil hostování v Lovčicích), Pelikán Petr, Vaňkát a Ždánský 2, Macourek, Chytil Michal, Kotík (po podzimu se vrátil do Ždánic) a Kořínek 1.

 

 

Sezóna 2011/12 – podzimní část

 

Po krátké letní přestávce, kterou jsme vyplnili třemi přípravnými zápasy (které se nesly hlavně ve znamení zkoušení nových hráčů), odstartovala podzimní část ročníku 2011/12. Naše mužstvo zahájilo soutěž 6. srpna utkáním v Dubňanech a podzim zakončilo 6. listopadu na domácí půdě s tímtéž soupeřem. Jednalo se o předehrávané první jarní kolo. Výsledkem je bilance dvou výher, jedné remízy a jedenácti porážek se ziskem 7 bodů při skóre 13:40, což znamená umístění na nelichotivém předposledním (13.) místě. Jak vidno, krize z loňské sezóny se přenesla do podzimní části nového ročníku. I když jsme si byli vědomi vzniklých problémů a snažili se mužstvo přes léto a ještě v probíhající soutěži posílit o hráče z jiných oddílů, tak nutno přiznat (což je patrné i při pohledu na tabulku), že konečný efekt neodpovídá vynaloženým prostředkům. Přes zimu bude tedy zase o čem přemýšlet. O 13 podzimních branek se podělili tito střelci: Beker a Pelikán Petr po 3, Jelínek a Markus po 2, Kobliha, Pekárek a Kolaja Radek (který nám pomohl v pár zápasech) po 1.

 

Nutno ovšem podotknout, že činnost oddílu Sokol Strážovice není pouze o sportovní stránce. Každý rok v únoru pořádáme již tradiční ples sportovců s bohatou tombolou, který patří k vyhledávaným kulturním akcím v obci. Dále se ve spolupráci s obcí podílíme na organizaci tradičních krojovaných hodů, kde máme většinou na starost prodej občerstvení, což mimo jiné znamená i určitý přínos pro naši pokladnu.

Každoročně, vždy jednou na jaře a jednou na podzim, provádíme sběr železného šrotu formou dobrovolných brigád. Nespočet hodin trávíme rovněž údržbou našeho sportovního areálu, který se postupnými kroky snažíme zvelebovat – ať už svépomocí nebo prostřednictvím dotací od ČSTV. V roce 2010 to byla rekonstrukce sociálních zařízení a montáž nových plastových oken, na což v roce 2011 navázala nová fasáda na budově kabin a ke konci roku kompletní oprava elektroinstalace.

Mnohé z výše uvedeného by ovšem nebylo možné bez podpory (a nejen finanční) obce a drobných sponzorů, jimž tímto patří náš dík.

 

 

 

Zbyněk Válka

trenér a jednatel




Databáze firem Evropské databanky

Kontaktní údaje

Adresa:

Strážovice 196
696 38 Strážovice

Spojení:

Tel./Fax: 518 622 128
Mobil: 724 936 671, 724 162 264
E-mail: obec@strazovice.cz

Úřední hodiny: Po, Út, Čt 7:30-15:30
St 7:30-17:00, Pá 7:30-14:00


© 2005-2011 - OÚ Strážovice & DPsign | Design a kód: Reklamní agentura DPsign | Obsah: Obecní úřad Strážovice  Administrace